František Drtina patřil na přelomu 19. a 20. století k nejvýraznějším a nejznámějším osobnostem českého školství a pedagogiky. Bylo tomu tak především proto, že ve své činnosti těsně provázal bohaté zkušenosti z pedagogického působení na gymnáziích a pražské filozofické fakultě s aktivitami v učitelských spolcích a také s publikační i redaktorskou a vydavatelskou činností. Byl považován za vynikajícího znalce zahraničních školských systémů, iniciativního autora širších školských reforem a po vzniku samostatného československého státu, kdy byl ve funkci vysokého státního úředníka, i za jednoho z jejich hlavních realizátorů. Mimořádně bohatou publikační a přednáškovou činností pozitivně ovlivnil několik generací českých učitelů a pedagogů.